Nadešel den D. Dnes jedeme poprvé do naší nové chaty. Už pár let jsem snila o tom, mít místo, kam budu moct utíkat před shonem velkoměsta. Ráda vzpomínám na prázdniny, které jsem trávila u babičky na vesnici. Ve skupině dětí jsme lítali od rána do večera venku. Stavěli jsme bunkry a opékali špekáčky. Po setmění jsme hráli společně s dospěláky na schovávanou. Trávila jsem tam každé léto celé dva měsíce prázdnin a ani za nic bych je nevyměnila za tu nejluxusnější dovolenou u moře.
Dneska mě budí zvuky motorů, troubení a pokřikování. No jo co se dá dělat. Praha nabízela více pracovních možností a lepší výběr škol pro naše děti. Někde v mém srdci však zůstalo nevyplněné místo, toužící po malé chatičce uprostřed neporušené přírody.
Když nás covid uvěznil na dlouhé měsíce doma. Bylo rozhodnuto. Kupujeme chatičku. Netrvalo dlouho a měli jsme vybráno. Smlouva podepsána, formality vyřízeny a teď začíná ta příjemnější část. Chatička je ve velmi dobrém stavu a nebudou třeba žádné razantní úpravy. Vlastně budeme jen vybavovat vnitřní zázemí. A já mám jasno. Žádné moderní technologie. Žádná televize nebo wi-fi připojení. Kachlová kamna byla jasnou volbou. Už se těším na domácí chléb. V elektrické troubě to nikdy nebylo to pravé. Nesmí chybět klasická dřevěná postel a pořádná duchna. Jen doufám, že moli se nám vyhnou. Něco mi tu však nesedí. Úzká skříňka z dřevotřísky, ve které máme vyskládané nádobí. Ta se sem zkrátka vůbec nehodí. A tak pátrám v paměti zpět k babičce. Vidím její krásný malovaný kredenc a v něm pečlivě vyskládané talíře, hrnečky a terina na polévku. Mňam ta s knedlíčkama, ta byla. Kredenc byla celá zelená, z masivního dřeva a byly na ní ručně malované květy. Úplně mě fascinovala. A já si řekla, že přesně takovou nebo aspoň hodně podobnou musím mít v naší chatičce.
A tak jsem hledala a hledala, prošla jsem snad všechny bazary, ale nic co by zapadalo do mých představ. Už jsem byla smířená s tím, že koupím starší dřevěnou kredenc a natřu si jí sama. Sice nejsem nijak umělecky nadaná, ale ta touha byla silnější. Tak jsem večer sedla k počítači a do vyhledávače zadala jednoduchou frázi starý kredenc https://svetpokladu.cz/product-category/malovany-barveny-nabytek/kredence-a-potravinky-malovany-nabytek/. A v tu chvíli se mi zatajil dech. Byla tam. Zelená a ručně malovaná. Mačkám tlačítko koupit a cítím pocit uspokojení. Naše zelená kredenc mě fascinuje úplně stejně jako ta u babičky. Prázdné místo v mém srdci je konečně zaplněno. Fotka babičky na poličce nesmí chybět, protože jen díky babičce to byla ta pravá letní pohoda.