Nejčastějšími důvody mladých dětí, kteří bydlí dlouho po dosažení plnoletosti u rodičů, jsou peníze, téměř nulová starost a zodpovědnost a z toho plynoucí zábava, které si díky tomu mohou více užívat.
Studium snášejí rodiče jako nejideálnější. Proto jim nevadí, pokud dítě studuje vysokou školu a bydlí doma. Obvykle nevyžaduje ani příspěvek na nájem a stravu, spíše stačí, když potomek s něčím pomůže. Ale i to se dá obejít. Stačí říci, že se musí učit a je to vyřešené.
Horší je to už s penězi. Do jisté míry ale i tohle rodiče vesměs chápou. Pokud má dítě založené spoření a chodí do zaměstnání, nemají s tím obvykle také problém. Vidí snahu, a to je pro ně velmi důležitý hodnotící faktor.
Někdy je to ale vyloženě vypočítavost, ale ani tihle někteří rodič neprokouknout hned, nebo někdy snad ani prokouknout nechtějí, respektive si tuhle skutečnost nechtějí připustit.
Svou roli může hrát, u slabších povah, a to bez ohledu na to, zda jde o muže nebo ženy, strach. Strach z budoucnosti, z toho, že neuspějí, že nebudou dost dobří a nedokáží se uživit, natož se vrhnout do vážného vztahu a založit si rodinu.
Ženy nebo muži?
Co se týče pohlaví, ani jedno si nemá co vyčítat, co do počtu, dokdy u rodičů zůstávají bydlet. Pravdou je, že se to mladým lidem jeví jako velmi výhodné. V neposlední řadě jim také zbude více finančních prostředků na zábavu, kterou mladí dnes velmi preferují.
Dokonce tak moc, že se dá čas strávený doma, srovnat s tím v zaměstnání. Velmi často totiž vyhledávají brigády nebo zaměstnání na poloviční úvazky. Proč? No přece proto, aby jim zbyl čas na jejich tolik preferovanou zábavu.
Kdybychom přece jen měli použít nějaká čísla, statistiky hovoří o každé třetí ženě, které se osamostatní později, myšleno kolem třicátého roku věku. Výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo. Existují ženy a muži, kteří jsou kolikrát nuceni se osamostatnit ještě před dovršením osmnáctého roku věku a také to zvládnou. Jsou schopni si vybudovat kvalitní domov a jsou šťastni.