Gaius Petronius

Naše doba bývá často přirovnávána k dobám starověké Římské říše. Určitě je tam významná a nápadná podoba. Záliba v konzumním způsobu života, devalvace tradičních hodnot, neochota pracovat, uprchlíci hledající ve vyspělé civilizaci azyl. Jak to víme? Spisovatelé pozdní antiky se totiž ve svých dílech dost důsledně zaobírají atmosférou své doby. Jedním z nich byl Gaius Petronius známý také jako arbiter elegancie, tedy soudce krásy.
itálie koloseum

Petronius vlastně nebyl spisovatel, ale velmi bohatý Říman, těmto lidem se říkalo patriciové. Působil jako prokonzul a pohyboval se na dvoře císaře Nerona.
Petronius byl proslulý svým vytříbeným vkusem. Co se líbilo Petroniovi, bylo prostě ve starověkém Římě in. Co zkritizoval, bylo totálně out. Zároveň však Petronius nebyl žádný povrchní snob, jak se nyní dost možná nabízí. Měl vůči všemu výše zmíněnému luxusu, jemuž se rozhodně nevyhýbal určitý distanc.

Satirikon

Je autorem dílaSatirikon, který zesměšňuje tehdejší dobu. Toto dílo se bohužel dochovalo pouze ve fragmentech, přesto je vysoce ceněné. Dochovala se například Hostina Trimalchionova, která s ironií popisuje hostinu u zbohatlíka. Ostatně samotné hostiny u Petronia nebyly nijak skromné. Trvaly až do pozdního večera. Snídani podávaly světlé Germánky, oběd sluncem opálené Řekyně, večeře snědé Egypťanky navozující stmívání a pozdní noční večeře temné Afričanky.
Nicméně jako římský patricij se Petronius bohužel nedožil dlouhého věku. Byl totiž křivě obviněn z toho, že se zapojil do spiknutí proti císaři Neronovi. Jednalo se zřejmě o křivé obvinění, nicméně Petronius musel spáchat sebevraždu.
barokní fontána
To byl totiž způsob popravy tehdejších šlechticů. Kdo se znelíbil císaři, měl tu výsadu sám se zabít. Petronius se to ovšem dozvěděl od posla dříve, než mu přinesli oficiální ortel císařovi muži. Podřezal si žíly dříve, než dostal vzkaz, aby ho císařovi muži našli již mrtvého. Neodpustil si však vůči císaři malou pomstu. Zanechal mu dopis na rozloučenou, kde píše, že ho k sebevraždě dohnalNeronův příšerný nevkus. Zkrátka smysl pro humor až k smrti.